13. prosince 2005
Vánoční nákupy
... aneb čínská lekce tržní ekonomiky I.
Šanghaj je sice daleko, ale vánocům
neutečete ani tady. Řeka Číňanů v ulicích ovšem dál burácí bez ohledu na nějaký západní
svátek, jen tu a tam se jí do cesty postaví kus vánočních kulis. Personál restaurací
oblečený za Santa Clause je stejně tak populární jako eklhaft. Nějak mi ty
červené čepičky a kabátky na
chlapech
nesedí. Hlavní šanghajské nákupní tepny jako Nanjing West nebo Huaihai Road byly
vyzdobeny hvězdami – vánočními, ne těmi komunistickými – a na stromech visí
dlouhé elektronické rampouchy, kterými proud světla padá prudce k zemi.
Ale jsou to jen takové papundeklové Vánoce.
Vykřičníky v diáři den ode dne
tloustnou a brunátní, není vyhnutí, je třeba vyrazit na nákup. Asiaté obecně
jsou nakupováním a čumasením po obchodech posedlí. Ono upřímně řečeno, co taky jiného v takovém běžném
čínském městě dělat, že. Vzal jsem batoh a vyrazil do hustého deště na
populární Xiangyang market. Je to trochu jako koželužna – ještě jste od ní kus
cesty, ale přesto už moc dobře víte, že tam je. Smradem jsou náhončí, kteří se
vás snaží zatáhnout do nějakého skladu poblíž, kde jsou ty – pro ně –
nejlukrativnější výrobky: falešné kabelky drahých značek, hodinky, sluneční
brýle… Produkty, které je snadné vyrobit, ale kde se hodně připlácí za značku.
V Číně vás skoro na každém kroku někdo
otravuje, chce vám něco prodat, někam vás zatáhnout, pronajmout, ošmeknout,
odvézt apod. I když, „ošmeknout“... Tak to vlastně není. Snad byste jim nechtěl
vyčítat, že vy jste udělal špatný
obchod, že? Kdepak, není nad zachovanou tvář. Někde to jde s úsměvem, je to
jen jeden druh marketingu, způsob obživy, a protože ti lidé jsou ve své
podstatě příjemní a milí, je i jejich vtírání neagresivní. Ovšem čím blíž
k hadím hnízdům, jako tohle tržiště, tím se prodej stává úpornější a
bezohlednější. Většinou je to past na turisty i na místní. Ti mají výhodu, že
znají tajné složení speciálního repelentu, který otravy spolehlivě odradí -
prázdný pohled upřený skrz naskrz, vysílající jasný signál: já tě nevidím a
neslyším. Neexistuješ. Jsi mimo mojí galaxii. Přesně jako příslovečná
Blátotlačka z Traalu:“Jde o stvoření
velmi žravé, ale taky nesmírně tupé. Myslí si totiž, že když nevidíte vy ji,
nevidí ani ona vás.“ Ulice, uličky a průchody jsou Blátošlapkou z Trhu
přímo zamořeny, naštěstí repelent opravdu funguje spolehlivě a stoprocentně.
Ale jenom tohle, nic jiného. Jakmile navážete oční kontakt, tak se můžete asertivně
usmívat nebo nekompromisně mračit jak chcete, je to jedno. Sami sebe jste podrazili.
Jakmile otevřete pusu a řeknete pouhé „Ne!“, skončili jste. Past zaklapla a
stojí to na náš psychický setup enormní úsilí se z ní dostat, protože
živobytí je v Číně tvrdé, Číňan nemá ani čas ani náladu brát nějaké ohledy
na pocity druhého. Kup nebo chcípnu!
To je motivace, díky které blátošlapové podávají neuvěřitelné výkony:
„Lolex?“, postaví se vám do cesty
nepřehlédnutelný typ. Nepřekážej, nevidíš
že mám originály?! (to tedy tak trochu není pravda :-) ale tohle není nedělní škola, to je
free-style na přechodu přes čínskou ulici.) „Kuči bág, Luj Fytón“? Nevím, jestli
mí víc vadí vlezlost, nebo patla-pidgin. Chlap
nechtít kabelka! „Tak pro žena!“ Drží se mně jako Glum Froda. Nemám, nevidíš že nemám prstýnek?! „Číňan
manželka na prstýnky si moc nehrát. DVD?“ Nemám
čas koukat na filmy! „Porno DVD?“ Jsem
gay! „Mít i gay DVD, mao moc, podívat se do obchůdku?“ Nepodívat! „A boty?“ Copak
jsem bos?! „Hugo Boss?“ Ne a ne a NEE a
už odprejskni a dej pokoj!!!
Zatímco průměrný Evropan je v té
chvíli již vytočen na maximum, chladný lis čínské asertivity se pouze
mechanicky otočil o jediný závit: „Lolex?“
Dneska jsem ale prošel od zastávky metra až
k trhu bez toho, aby mne co jen jednou něo zastavil, zatahal za rukáv
nebo pod nos strčil katalog s miniaturními obrázky kabelek a/nebo hodinek.
Dokonce ani u brány, kde bývá nápor největší, mne nikdo neotravoval. Co to? Nádhera! Připadal
jsem si, jako když se člověk po těžkém týdnu probudí v sobotu v poledne
osvěžen čtrnáctihodinovým spánkem. Až teprve kdesi hluboko v útrobách trhu
se za mnou ozvalo tiché Hey mistl, Lolex, dývýdý?
Mraveniště, které léta ostentativně dávalo najevo absolutní povznesenost
nad jakoukoliv pozemskou autoritu, místo, které odjakživa fungovalo pouze podle
svých nepsaných zákonů, které se vysmívalo nějakým známkoprávním nárokům, bylo najednou
jakési zjihlé. Aha. Tak zprávy z tisku nelhaly. Namísto vypelichaného
pudla čínské byrokracie se za známé značky začíná stavět naštvaný rafan WTO,
nekompromisně štěkající podle principu kost
za kost. Jako účinný prostředek se ukazuje třeba obyčejná žaloba na
management tržiště, podle které management nepodniká
dostatečně efektivní kroky k tomu, aby zabránil prodeji padělků na tržnici.
Ergo kladívko je to management, kdo by dle posledních výroků čínských soudů měl zaplatit firmám
rozdíl mezi cenou, za kterou se jejich kabelky prodávají na tržišti, a cenou ze
značkového butyku. A najednou to jde. Když
chceš zabít hada, musíš bouchnout do hlavy.
Číňan je ale pitbul. Práh bolestivosti a
citlivosti má vysoko, na povrchu nenaleptatelný, celkově nezničitelný, a myslet
si, že když na něj jako jednou uděláte bububu, že se lekne a uteče, tak to je opravdu
hodně naivní představa. Vykopnete ho
dveřmi a už se sápe oknem. Jen zabouchnete okno, už cosi štrachá v komíně.
Uzavřete klapku – a ze sklepa je slyšet podivné šmátrání. Tuhle mi přivezli
domů jeden účet k zaplacení a neřekli mi přesně, kdy poslíček dorazí. Nevěděl jsem tudíž, o co jde, myslel jsem, že se na
mne dobývá nějaký obchodník s deštěm a v klidu jsem se dál sprchoval,
holil a tak. Jsem tu v nájmu, otvírám jen ohlášeným návštěvám. Ale po
dvaceti minutách zvonění, bušení a kopání do dveří jsem to vzdal. Venku stál
takový klučina, a díval se trochu
překvapeně, že mi to trvalo tak dlouho. Já jsem byl zase naštvaný, že se na mně
někdo tahle dlouho dobýval. Co sakra chceš?
Obořil jsem se na něj dost nekompromisně. Vaše
předplatné, pane…
Na regálech tudíž visí dál ty samé košile a
bundy, jen značky jsou najednou jiné. Nic neříkající „baraco“ (žlutý
trojúhelníček), „streame“ (modrá hvězdička) apod. Přece to nevyhodíme kWůli
nějakému VTO, zavrněl šicí stroj, strrrreame… Jakmile začnete nášivku zkoumat,
prodavačka tiše vysvětlí, „jo, to je
Timberland, tohle je tam jen našitý, to víte, doba je nejistá – ale nemusíte
mít obavu, vyzkoušejte si barvu a velikost, a my vám ze skladu přineseme
originál.“ Originál. Konfucia se
jednou zeptali, co by udělal nejdřív, kdyby v nějakém státě dostal neomezenou
moc. „Napravil bych jména,“ odtušil, „aby otec byl zase otcem, syn synem, král
králem a sluha slouhou. Neboť jen ve státě, kde se každý chová, jak mu náleží,
vládne řád.“ A jen v takovém státě může být originál opravdový originál.
linkuj.cz vybrali.sme.sk
Komentáře
pozitiva (AnD - Mail - WWW)
Lidi čtou moje zprávičky z Číny a už se začínaj ozejvat hlasy, že prej jsou zvědavý, jestli najdu něco dobrýho na týhle zemi a co to potom bude. Aby viděli, že to není mojí optikou, ale realitou, že krapet nadávám, pošlu je sem - ať viděj!
Vtěrky (marangone - Mail - WWW)
Skvělý popis, mám s touto čínskou vtíravostí podobné zkušenosti, ale týká se to jen oblastí s výskytem cizinců (centrum Šanghaje, turistická města jako Hangzhou, Suzhou..) V menších městech ve vnitrozemí a okrajových oblastech jsou naopak lidé milí a spíše "roztomile neohrabaní" pokud chci něco koupit a oni něco prodat.
výborné ... (martins - Mail - WWW)
výborné příběhy, můžeš napsat nějakou historku, jak'se do číny dostal a co tam vlastně děláš, jestli to není tajemství :)
Přidání komentáře...
RSS/XML